Novinky

Může se to zdát jako malichernost – komáří bodnutí. V okolí řek, rybníků či jiných vodních zdrojů jich u nás člověk schytá v létě nepočítaně. Ale i taková zdánlivá maličkost může způsobit vážné zdravotní potíže a v některých případech i úmrtí. Že žijeme v Evropě? Nevadí. Původně tropické nemoci přenášené bodavým hmyzem jako jsou západonilská horečka, papatači či leishmanióza už dávno nejsou doménou jen vzdálených exotických zemí. Nakazit se jimi můžeme už i v Evropě.

Kvůli teplu se stěhují i komáři

„Nejčastější do ČR importovanoutypickouexotickou nákazou je horečka dengue,“ říká odborník na cestovní a tropickou medicínu a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity doc. MUDr. Rastislav Maďar, PhD., MBA, FRCPS.

Jejím přenašečem je infikovaná samička komára tropického a tygrovaného (Aedes aegypti, Aedes albopictus). Nemoc se projevuje náhle vzniklou vysokou horečkou, intenzivní bolestí svalů a kloubů, vyrážkou či drobnými krvácivými projevy na kůži. Provází ji mj. pocity naprostého vyčerpání a nechutenství. Obávané jsou opakované infekce virem dengue, které mají horší průběh i následky.

„Samotný virus dengue v Evropě endemický není, ale její přenašeč, komár rodu Aedes ano. Ten se navíc s rostoucím oteplováním stěhuje z jihu více na sever,“ upozorňuje doc. Rastislav Maďar. Podle map zveřejněných Evropským centrem pro prevenci s kontrolu nemocí (ECDC) se komár rodu Aedes albopictus už zabydlel například v Itálii, Slovinsku, Chorvatsku, Řecku, ale i ve Francii nebo Španělsku. Jeho výskyt byl už hlášen i ze Švýcarska, Německa, Rakouska i České republiky.

Jak se efektivně chránit? Poradí v centru cestovní medicíny.

„Vzhledem k tomu, že se jedná o ‚městského‘ komára s denní aktivitou vstupujícího do lidských obydlí, nestačí v rámci prevence jen večer zalézt pod moskytiéru nebo se večer nastříkat repelentem, jak to dělá většina cestovatelů,“ varuje lékař. Navíc je potřebný repelent kvalitní, s ověřenou účinnou látkou, např. DEET, a na druhou stranu však ne příliš silný kvůli vlivu na kůži a možné toxicitě. To vše cestovatelům vždy vysvětlí odborníci v centrech cestovní medicíny.

Tam současné doporučí i vhodné očkování, každému cestovateli „na míru“ podle individuálních rizikových faktorů, věku a zdravotního stavu.

Novinkou v prevenci horečky dengue je očkování, které je od loňského roku dostupné i v ČR a pokrývá všechny čtyři typy viru.

„Jedná se o živou vakcínu, která se očkuje pod kůži na rameni ve dvou dávkách v rozmezí třech měsíců,“ popisuje doc. Rastislav Maďar. Začít je proto nutné včas před odjezdem. Vakcína není určena dětem do čtyř let a kontraindikací je těhotenství, kojení či významně oslabená imunita. Zájem o tuto vakcínu je čím dál vyšší. Mnoho cestovatelů do exotických oblastí se nejvíc obává právě horečky dengue.

Západonilská horečka se objevuje i u nás

Komáři rodu Culex, kteří se u nás běžně vyskytují a kteří mohou přenášet západonilský virus, patří k nejrozšířenějším v Evropě. Západonilskaá horečka má u většiny pacientů bezpříznakový průběh, u starších pacientů však může způsobit závažnou život ohrožující nákazu.

„Případ úmrtí už jsme na našem území před lety na jižní Moravě zaznamenali a s oteplováním se bude situace nadále zhoršovat. V těžších případech virus způsobuje zánět mozkových blan (meningitidu), zánět mozku (encefalitidu), zánět a poškození jater (hepatitidu), obrny a jiné,“ upozorňuje doc. Maďar. Proti této nákazeneexistuje očkování, stejně jako proti horečce papatači, kterou přenáší malý dvoukřídlý hmyz.

„Horečka papatači je způsobena virem z rodu Phlebovirus (anglicky Sandfly),“ popisuje Rastislav Maďar. Projevuje se horečkou, bolestí hlavy, svalů a kloubů, únavou či překrvením spojivek. „Virus může způsobit i serózní zánět mozkových blan, zejména u dětí, avšak s dobrou prognózou“upozorňuje lékař. Vyskytuje se zejména ve středomořských oblastech, včetně těch, které jsou častým cílem i českých turistů. Prevencí je opět použití repelentu, tentokrát spíše na vycházky ve večerních hodinách. Dvoukřídlý přenašeč papatači lítá nízko a není vázán na vodní plochy. Může být večerním problémem v přízemních ubytovacích zařízeních a stanech.

Rady na cesty nejen pro rizikové skupiny

Při cestování kamkoliv by měli mít lidé na paměti několik základních pravidel.

I když bezpečnost cesty lidé často posuzují podle cílové destinace, riziková může být už samotná cesta letadlem nebo jinou hromadnou dopravou, a to se často podceňuje.

„Infekční nemoci jako jsou spalničky, zarděnky, plané neštovice, černý kašel či záškrt jsou infekční ještě před prvními příznaky nemoci. V letadle sedí lidé v uzavřeném prostoru, v blízkém kontaktu, s uzavřenou cirkulací vzduchu, takže rizikových zdrojů nákazy jsou tam potenciálně desítky. Takové prostředí rozhodně není vhodné pro kojence minimálně do šesti měsíců věku,“ vysvětluje doc. Maďar. Stejně tak děti minimálně do dvou let by neměly cestovat do exotických oblastí. Nemají ještě vyzrálý imunitní systém a nemohou mít ani všechna potřebná očkování.

Na pozoru by měli být i těhotné ženy. „V prvním trimestru by měly co nejvíc omezit rizikové faktory, včetně zbytečných cest do zahraničí. Plod v tomto období ohrožuje už zvýšená tělesná teplota. Ve třetím trimestru jim zase hrozí předčasný porod,“ říká lékař. Ideální dobou na cestování se tak jeví druhý trimestr, ale nejen těhotné ženy by si měly dávat pozor na to, co a kde v zahraničí konzumují.

„Obecně by si měli cestovatelé hlídat tepelně neupravené pokrmy jako je syrová zelenina, zmrzliny, majonézy, krémy, volská oka a podobně. I luxusní hotely nakupují jídlo na místních trzích a navíc nikdy nevíte, jaká je hygienická úroveň jejich zaměstnanců. Hygiena rukou není dokonalá ani v Evropě, natož pak v rozvojových zemích,“ upozorňuje Rastislvav Maďar.

Rizikové osoby a mimo vyspělé země směřující všichni cestovatelé by tedy měli konzumovat výhradně tepelně upravenou stravu a pít pouze balenou, ideálně sycenou vodu. Pokud si dávají pití v restauraci, měli by se obejít bez ledu a vždy před cestou myslet i na prevenci v podobě správného očkování. Návštěva centra cestovní medicíny včas před odjezdem může zabránit mnoha komplikacím, zdravotním, organizačním i finančním.

Syndrom vyhoření je v pracovním prostředí poměrně známým pojmem. Nadměrné pracovní vytížení vedoucí k enormnímu vyčerpání, které může vyústit až ve zdravotní komplikace. Syndromu vyhoření pak sekunduje syndrom znudění, takzvaný boreout syndrom, i ten se do našeho výkonu v práci a následně i do našeho zdravotního stavu může nepříjemně propsat. To, co jej od syndromu vyhoření odlišuje je především to, že je způsoben málo smysluplnou prací než nadměrným stresem.

Podle průzkumu, který provedla personálně poradenská společnost Hays, se se syndromem znudění v práci setkalo více než 85 % zaměstnanců. „To je skutečně alarmující číslo, ale do určité míry koresponduje s tím, že lidé, zejména mladá a střední generace zaměstnanců, jsou v posledních letech aktivnější, pokud jde o změnu pracovního místa. Je celkem běžné, že v prvních pěti letech kariéry člověk změní zaměstnání v průměru třikrát.“, uvádí Agnieszka Pietrasik, ředitelka společnosti Hays pro Českou republiku.

Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření se vyznačuje pocitem výrazné vyčerpanosti, která je způsobena velkým pracovním vytížením a stresem. Každého jednotlivce může ovlivnit různou měrou a různými způsoby, jak na úrovni mentální, emocionální, tak i fyzické. Symptomy syndromu vyhoření zahrnují snížené množství energie, kterou jsme schopni věnovat jak pracovním, tak i soukromým aktivitám, nechutenství, pochybnosti o sobě samém, ztrátu motivace a nespokojenost v práci.

K faktorům, které k syndromu vyhoření přispívají, patří již zmíněná vysoká pracovní zátěž, nedostatek kontroly nad jednotlivými povinnostmi nebo také nedostatek uznání od manažerů.

Syndrom znudění

Syndrom znudění nastává v okamžiku, kdy v práci necítíme patřičnou, zejména mentální stimulaci k pracovním úkonům, nejsme dostatečně vytíženi nebo náplň práce jako taková pro nás není dostatečnou výzvou, kde můžeme realizovat a rozvíjet své schopnosti a dovednosti. Příznaky syndromu znudění jsou velmi podobné syndromu vyhoření, také mohou zahrnovat zvýšenou únavu, celkovou nespokojenost a nízké sebevědomí.

Jaké je řešení?

Řešení obou těchto stavů může být pro každého jednotlivce jiné. Vždy je dobré začít prevencí, která pomůže zabránit tomu, aby se některý ze syndromů rozvinul. „Prevence boreout a burnout syndromu je vcelku jednoduchá, co ale není jednoduché, je udržet konzistenci a dlouhodobé dodržování těchto pravidel. Ta zahrnují adekvátní péči o tělo, jako je dostatečný odpočinek, pohyb a kvalitní strava. Dále také schopnost umět si rozvrhnout pracovní úkoly, velkým pomocníkem je také schopnost asertivního jednání, kdy dokážete říci ne, když je to potřeba, nebo hledat vhodné alternativní řešení.“, říká Agnieszka Pietrasik z Hays.

Úkol přijmout preventivní opatření je ale také i na straně firem. Zaměstnavatelé by měli vytvářet firemní kulturu, která podpoří růst, dokáže uznat a ocenit úspěchy a zároveň svým zaměstnancům poskytne dostatek příležitostí k tomu, aby pro ně byla práce také výzvou. Za to si zaměstnanci zaslouží dostatečný prostor pro odpočinek, dny dovolené navíc, věrnostní volno, flexibilní pracovní dobu, tam, kde to jde, programy na podporu spokojenosti v práci, jako například příspěvky na sportovní nebo relaxační aktivity.

Pro účinnou léčbu je zásadní určit příčinu příznaků. Ať už se jedná o vyhoření nebo nudu, je vždy potřeba zaujmout aktivní a empatický přístup a přijít s praktickým řešením, které bude pro zaměstnance, a následně i pro firmu to nejlepší.